Stadion S11 – praktické zkušenosti a drobnosti

V dnešním zápisku bych se chtěl zeptat kolegů mopedistů co vozí se svými mazlíčky? Jedná se mi především o nářadí, případně drobnější díly pro opravu (svíčka, záplaty na duši), kartičku majitele, povinné ručení, pojistku, žárovky a případně jiné drobnosti. Zkuste se prosím podělit o své zkušenosti co si vzít s sebou na cesty a co obsahují vaše KPZtky :-)? Máte někdo originální nářadí? Pochlubte se fotkou. Myslím, že nejsem sám, kdo uvítá rady zkušenějších. Snažím se právě dát dohromady podklady pro to, co člověk má mít sebou pro případ nouze. Viděl jsem několik dobových Návodů k obsluze + Seznamů náhradních dílů a vždy se mírně lišily vyobrazeným nářadím.

Pročetl jsem hodně diskuzí o palivu, tedy směsi benzínu a oleje. Jak se na toto téma díváte vy? Já jsem ku příkladu použil směs Shell V-Power + Shell SX 2T oleje v poměru 1:30. Čím svoje stroječky hýčkáte vy? Jak jste na tom s převodovým olejem? Já jsem pro zajetí převodovky po poradě s odborníkem nalil na prvních 100 km obyčejnou M6tku (motorový olej), kterou propláchnu převodovku a pak olej vyměním za kvalitnější. Táke by mě zajímalo jaké zapalovací svíčky používáte: Brisk N15C, N17C, případně jinou? Používám svíčku Brisk N15C od Brisku, ale prozatím jsem stihl najet pouze něco kolem 50 km, což je dost málo na nějaké závěry…

Renovace 13. skládání S11

Vše podstatné jsem měl nachystáno a mohl jsem začít se skládáním. Stadionek jsem začal skládat na podzim letošního roku. Myslel jsem si, že tato poslední část renovace bude mít hladký průběh, ale to byla obrovská chyba! Skládání mi zabralo více času než jsem předpokládal. U některých věcí, které vypadaly na první pohled velice jednoduše, jsem se zapotil. Kupříkladu takový boční stojánek a uchycení jeho pružiny mě velice potrápilo. Vůbec nejhorší ze všeho bylo poskládat vše tak, aby se nepoškrábal nový lak rámu a blatníků. Zadní kolo bylo mimo osu blatníku. Musel jsem zbrousit čepy rozety, vymezovací kroužek rozety a pak se podařilo dostat kolo cca na střed blatníku. Kolo jsem nandával a vyndával tolikrát, že už bych to zvládl i poslepu :D. Na řídítka jsem pořídil nové návleky-soudečky. Vše se nakonec podařilo namontovat dohromady.

Doladil jsem řazení rychlostí, spojku + ostatní ovládací prvky. Prvně jsem měl z nastavování lanka rychlosti strach, ale ukázalo se, že je to celkem jednoduchá záležitost a člověk potřebuje jen trochu cviku a šikovnosti:

  • stačí sestavit mechanismus řazení na straně řídítek – jezdec v rukojeti + nasadit otočnou rukojeť
  • mít zařazenou rychlost č. 2 (výchozí stav v motoru, páčka řazení je plně zasunutá a na řídítkách ukazatel nastaven na č. 2) a na spodní straně pomocí kleští natáhnout přiměřeně lanko bowdenu a zafixovat ho šroubkem u páčky řazení

Následně stačí vymezit vůli lanka stavěcími šrouby na bowdenu:

  • zařadil jsem neutrál a mopedem jsem pohyboval dopředu a dozadu a koukal se po páčce řazení v motoru jestli zachytává o zuby převodů
  • nakonec se zařadí postupně obě rychlosti (1, 2) a zkouší se v rozjetém stavu, jestli mají tendenci vypadávat, vše se dolaďuje šroubem na samotném bowdenu

Po noční dřině (pardon – radosti) stál ráno v 5h Stadionek vcelku. Byl jsem zvědav a tak jsem namíchal 1l směsi V-Power a Shell SX minerálního oleje a pokusil se stroj nahodit. Zařadil jsem za „nula“, přeplavil karburátor a pln očekávání jsem sešlápl pedál… Nebudu dlouho napínat, stroj ani jednou nevzdychnul. Jistě si dokážete představit mé pocity po probdělé noci a letech renovace, že stroječek na mne ani jednou nezavrčel. Jen jednou se z výfuku vyloudil kousek kouře. Motor prostě ani neblafnul.

Šel jsem se na to prvotní zklamání trochu vyspat. Říkal jsem si „nenechám se přeci odradit“ a flintu zatím házet nikam nehodlám, i když už jsem toho měl docela plné brejle. Dopoledne jsem šel vše překontrolovat, ale vše bylo v pořádku (benzín, předstih, odtrh, vzdálenosti elektrod svíčky a jiskra). Přeplavil jsem vajíčko (karburátor) a ukazuji mamce a dvouletému prckovi mé neštěstí. Jako ten „šafářův dvoreček“ mačkám páčku dekompresoru a šlapu na pedál. Světe div se! Nejen k mému úžasu, ale i úžasu všech zúčastněných stroj blafnul! Svitla mi jiskra naděje, že se dnes projedu na své zbrusu nově udělané esjedenátce. Ještě pár pokusů a motor na chvíli naskočil. V dílně bylo plno dýmu z výfuku a já byl šťastný jako blecha. Bodejť by ne :-).

Následovala zkušební jízda po testovacím okruhu (kolem bloku). Něco nebylo v pořádku, protože z okolí motoru bylo slyšet syčení či blafání a motor moc netáhl. Po nějaké době zkoumání jsem zjistil, že problém je v dekompresoru. Stopka (střed) dekompresoru, která zapadá do dna dekom. má mít na svém konci kónický tvar. Ten můj měl jisté deformace již z výroby a nebyl proto schopen plnit svou těsnící funkci. To jsou ty báječné repliky… Měl jsem zbytek starého dekompresoru a onen střed jsem si z něj vzal, ten krásně sedl do nového těla dekompresoru, ale měl jedinou vadu a to delší drážku pro záchyt pružiny. Tím se velice prodloužil mrtvý chod po zmáčknutí páčky dekompresoru. Pomohl jsem si malou segrovkou, kterou jsem dal pod pružinu dekompresoru a vyplnil tak vyfrézovaný prostor a vymezil chod pružiny. Dekompresor již nepodfukoval a motor má plný výkon.

Říjen byl velice krásný, a tak jsem toho využil pro pár vyjížděk, které byly moc krásné. Byl to krásný pocit po té dlouhé době, po kterou jsem čekal a dával Stadionek dohromady a představoval si, jaké to asi je v sedle někde na cestách. Ještě mi chybí doladit pár věcí, ale důležité je, že moped je funkční a šlape.