Renovace 13. skládání S11

Vše podstatné jsem měl nachystáno a mohl jsem začít se skládáním. Stadionek jsem začal skládat na podzim letošního roku. Myslel jsem si, že tato poslední část renovace bude mít hladký průběh, ale to byla obrovská chyba! Skládání mi zabralo více času než jsem předpokládal. U některých věcí, které vypadaly na první pohled velice jednoduše, jsem se zapotil. Kupříkladu takový boční stojánek a uchycení jeho pružiny mě velice potrápilo. Vůbec nejhorší ze všeho bylo poskládat vše tak, aby se nepoškrábal nový lak rámu a blatníků. Zadní kolo bylo mimo osu blatníku. Musel jsem zbrousit čepy rozety, vymezovací kroužek rozety a pak se podařilo dostat kolo cca na střed blatníku. Kolo jsem nandával a vyndával tolikrát, že už bych to zvládl i poslepu :D. Na řídítka jsem pořídil nové návleky-soudečky. Vše se nakonec podařilo namontovat dohromady.

Doladil jsem řazení rychlostí, spojku + ostatní ovládací prvky. Prvně jsem měl z nastavování lanka rychlosti strach, ale ukázalo se, že je to celkem jednoduchá záležitost a člověk potřebuje jen trochu cviku a šikovnosti:

  • stačí sestavit mechanismus řazení na straně řídítek – jezdec v rukojeti + nasadit otočnou rukojeť
  • mít zařazenou rychlost č. 2 (výchozí stav v motoru, páčka řazení je plně zasunutá a na řídítkách ukazatel nastaven na č. 2) a na spodní straně pomocí kleští natáhnout přiměřeně lanko bowdenu a zafixovat ho šroubkem u páčky řazení

Následně stačí vymezit vůli lanka stavěcími šrouby na bowdenu:

  • zařadil jsem neutrál a mopedem jsem pohyboval dopředu a dozadu a koukal se po páčce řazení v motoru jestli zachytává o zuby převodů
  • nakonec se zařadí postupně obě rychlosti (1, 2) a zkouší se v rozjetém stavu, jestli mají tendenci vypadávat, vše se dolaďuje šroubem na samotném bowdenu

Po noční dřině (pardon – radosti) stál ráno v 5h Stadionek vcelku. Byl jsem zvědav a tak jsem namíchal 1l směsi V-Power a Shell SX minerálního oleje a pokusil se stroj nahodit. Zařadil jsem za „nula“, přeplavil karburátor a pln očekávání jsem sešlápl pedál… Nebudu dlouho napínat, stroj ani jednou nevzdychnul. Jistě si dokážete představit mé pocity po probdělé noci a letech renovace, že stroječek na mne ani jednou nezavrčel. Jen jednou se z výfuku vyloudil kousek kouře. Motor prostě ani neblafnul.

Šel jsem se na to prvotní zklamání trochu vyspat. Říkal jsem si „nenechám se přeci odradit“ a flintu zatím házet nikam nehodlám, i když už jsem toho měl docela plné brejle. Dopoledne jsem šel vše překontrolovat, ale vše bylo v pořádku (benzín, předstih, odtrh, vzdálenosti elektrod svíčky a jiskra). Přeplavil jsem vajíčko (karburátor) a ukazuji mamce a dvouletému prckovi mé neštěstí. Jako ten „šafářův dvoreček“ mačkám páčku dekompresoru a šlapu na pedál. Světe div se! Nejen k mému úžasu, ale i úžasu všech zúčastněných stroj blafnul! Svitla mi jiskra naděje, že se dnes projedu na své zbrusu nově udělané esjedenátce. Ještě pár pokusů a motor na chvíli naskočil. V dílně bylo plno dýmu z výfuku a já byl šťastný jako blecha. Bodejť by ne :-).

Následovala zkušební jízda po testovacím okruhu (kolem bloku). Něco nebylo v pořádku, protože z okolí motoru bylo slyšet syčení či blafání a motor moc netáhl. Po nějaké době zkoumání jsem zjistil, že problém je v dekompresoru. Stopka (střed) dekompresoru, která zapadá do dna dekom. má mít na svém konci kónický tvar. Ten můj měl jisté deformace již z výroby a nebyl proto schopen plnit svou těsnící funkci. To jsou ty báječné repliky… Měl jsem zbytek starého dekompresoru a onen střed jsem si z něj vzal, ten krásně sedl do nového těla dekompresoru, ale měl jedinou vadu a to delší drážku pro záchyt pružiny. Tím se velice prodloužil mrtvý chod po zmáčknutí páčky dekompresoru. Pomohl jsem si malou segrovkou, kterou jsem dal pod pružinu dekompresoru a vyplnil tak vyfrézovaný prostor a vymezil chod pružiny. Dekompresor již nepodfukoval a motor má plný výkon.

Říjen byl velice krásný, a tak jsem toho využil pro pár vyjížděk, které byly moc krásné. Byl to krásný pocit po té dlouhé době, po kterou jsem čekal a dával Stadionek dohromady a představoval si, jaké to asi je v sedle někde na cestách. Ještě mi chybí doladit pár věcí, ale důležité je, že moped je funkční a šlape.

Renovace 12. motor S11

Dnešní zápisek budu věnovat motoru Stadika. Neodpustím si par technických údajů v následujících řádcích. Motor JAWA 50 – typ 552 je vzduchem chlazený dvoutakt o obsahu 50 ccm. Výkon motoru je max. 1,5 koňské síly při 4250 ot/min (1,1 kW). Kompresní poměr je 1:7,5. Hlavní dominantou motoru je šikmo usazený válec s žebrováním, litinovou vložkou a přírubovým karburátorem JIKOV 2912 M ve tvaru vajíčka. Spotřeba je udávána dle návodu při rychlosti 20 km/h na 100 km kolem 1,6 l a při rychlosti 40 km stoupne na 2l směsi benzínu a oleje. Musím se přiznat, že motůrek se mi na mopedu velice líbí a hezky dotváří celý vzhled S11.

Motor Stadika vypadal na první pohled v pořádku. Byl pokryt značným nánosem špíny ze směsi oleje a benzínu + dalších mazadel, která se za léta používáni značně přilnula a připekla na stěny motoru. Jediné pozorovatelné vady na kráse byly na hlavě válce, kde byly vylomeny chladící žebra a místo dekompresoru zde byl zaslepovací šroub. Na Aukru jsem koupil hlavu ve slušném stavu bez vylámaných žeber. Hlavu stačilo vyčistit. Pořídil jsem nový dekompresor a použitou páčku dekompresoru (viz zápisek Renovace 8.). Na válci v ústí výfuku byl značný vrub, který se musel vyvařit. Z motoru jsem sejmul hlavu válce a samotný válec. Válec jsem očistil (nejhorší dva díly na čištění). Výsledek byl pěkný, ale ta práce… Vnitřek válce nebyl vydřený, ale hrana po obvodu vnitřku válce + volné pístní kroužky naznačovaly, že výbrus bude na místě. Začal jsem uvažovat, jestli nechat udělat jen „lehkou“ GO motoru (výbrus + nové pístní kroužky), nebo provést kompletní GO motoru. Po chvíli zvažování jsem si řekl, že když už to dělám, tak pořádně!

Bohužel, v motorech se moc nevýznám (né, že bych ho nerozmontoval :-), nemám potřebné vybavení, atd.), tak jsem tuto činnost přenechál raději odborníkům z oboru: fa. Petr Finstrle – Moto Krnov (edit: motor funguje, děkuji). Válec dostal nový výbrus a dále byl dán nový píst, ojnice, ložiska, gufera, lamely spojky. Vyměnilo se vše, co podléhalo opotřebení a nedalo se dál využít. Motor dostal na konec sadu nových vzhledových šroubů.

Když jsem si motor přivezl z „omlazovny“, tak jsem do něj pomocí přípravku vlisoval silentbloky (do hlavy válce, a do karterů).

Přípravek na vlisování silenbloků do karterů
Přípravek na vlisování silenbloků do karterů

Jediná potíž byla s jedním otvorem v karteru, který byl o něco vetší než silentblok. Jedno z možných řešení spočívalo ve fixací lepidlem např. na ložiska (to se mi z fin. nechtělo pořizovat). Po nějaké době hledání jsem na jednom fóru našel elegantnější řešení: a to udělat si vložku mezi tělo silentbloku a mezi stěny karterů. Vložku jsem si vytvořil tak, že jsem si velikostně ustřihl adekvátní kus plíšku z plechovky od piva nebo coly, tak aby odpovídal velikostí silentbloku a měl určitý přesah, který se zahnul po stranách silentbloku. Silent blok stačilo s vložkou vložit do otvoru pro silenblok a vlisovat již zmíněným přípravkem. Zbytek vložky, který již nepokračoval na své místo do těla kárteru spolu se silentblokem stačilo odstříhnout a jemně zapilovat. Vůle mezi tělem karteru a silentblokem nebyla symetrická a v jednom výku byla dokonce větší než ve druhém. Tato vložka se s tím elegantně vypořádala a hlavě si ji člověk lehce zhotoví sám. Další přednost je dostupnost materiálu a také to že se jedná o hliník, který je dobře tvárný.

Celý motor jsem lehounce nablýskal sadou na leštění hliníku a ošetřil pastou Tempo na nové laky aut. Po použití pasty by hliník neměl hned oxidovat a měl by udržet déle svůj vzhled. Lakování moc nevěřím…

Nastal čas na sestavení Stadionku :-D…